POZOR! Článek jsem napsal před více jak rokem, a tudíž už nemusí reflektovat můj nynější názor nebo může být zastaralý.
Už to je nějaká doba, kdy jsem strávil dovolenou na pláži u moře. Je to 8 let, naposledy v roce 2014. S manželkou jsme se rozhodli to napravit a někam vyrazit. Na blog o tom píšu kvůli vzpomínkám a pro pár tipů, které mohu po týdnu stráveném na ostrově dát.
Tento rok je Mallorka opět plná lidí, tak jako to bylo před rokem 2020. Je potřeba se obrnit trpělivostí jak na silnicích, tak ve frontách na turistické atrakce.
Připravte se, že o hlavním městě Palma de Mallorca, Vám toho moc neprozradím, jelikož naše cesty směřovaly na server a východ ostrova.
Cala Sant Vicenç
Vybrali jsme si toto klidné městečko na severu ostrova, kde není příliš rušná noc (a vlastně ani den :D). Osobně to mám raději. Je tam i klidnější pláž a provoz. Navíc z jedné strany Mallorky na druhou se dostanete přibližně za hodinu, takže to nikdy nikam nemáte příliš daleko.
Na městskou autobusovou dopravu pozor. Ne vždy jede na čas (i české dráhy jsou oproti nim přesně jako švýcarské hodinky) a ne vždy jedou tam kam píší. Opravdu to chce podrobné studium a raději se pana řidiče vždy dopředu zeptejte :D
Co se týče pláží – je tam sice navezený písek, ale jinak jde o kamenitou/skalnatou strukturu. Má to své výhody v čistém moři a nevýhody v potřebě bot do vody. Celkem jsou tam tři pláže. My jsme chodili na menší (prostřední) hned u hotelu a pokud jsme vyrazili brzy (kolem 9. hodiny), tak jsme tam byli sami, po 11. hodině se už pláž začne zaplňovat.
Ve městečku můžete vyrazit na výlet na skály. Google Mapy vám to neřeknou, ale je tam krásná zpevněná cesta, ovšem o ní jsme se dozvěděli až když jsme hodinu a půl lezli po kamenech a potom co jsem si sedřel loket a vyčerpáním skoro neodpadl :D Cestou narazíte na divoké kozy, které jsou na ostrově přemnožené. Nicméně jsou většinou plaché, takže si je neosedláte, aby vám pomohly dostat se nahoru. A pozor! Kam vyleze koza, tam nemusíte vylézt i vy. (Vyzkoušeno na vlastní kůži.) Takže vyšlapané uličky vás zavedou na opravdu spletité cesty tam a zase zpátky.
Alcúdia
První z výletů, kam jsme vyrazili, bylo starobylé město Alcúdia, které má opravdu zajímavou historii. (Féničané, Římané, Arabové…) V neděli a v úterý se v něm pořádají trhy, kde kromě klasických věcí vyrobených v Číně lze sehnat i místní výrobky od farmářů a řemeslníků. Historické centrum je nádherné. Hradby, klikaté ulice, spoustu koček. Fun-fact: okenice v modré barvě mají hrdí rybáři. Obecně okenice jsou zde dost užitečné, protože od 13. do 17. hodiny bývá opravdu vedro, takže je na místě siesta, zavřít a spát :) (Což bych zavedl v našich horkých létech také :D) Restaurace, kavárny a obchody samozřejmě nezavírají.
Formentor
Kousek od Alcúdie je výběžek Formentor, ze kterého je nádherný výhled. Jde o nejsevernější bod Mallorky. Ve dne se tam nedostanete autem. Respektive dostanete, ale do 3 měsíců vám přijde pohled od místních úřadů s pokutou. Takže pokud si myslíte, že když nevidíme u zákazu vjezdu policisty a žádný trest vás nestihne, tak jste na omylu. Jsou tam kamery. Cestou ovšem aut potkáte spoustu a parkoviště je plné. Místní nám říkal, že rozdají měsíčně 150.000 pokut po 200€. Vedou tam totiž opravdu úzké silnice a býval tam prý obrovský provoz. Aktuálně se tam můžete dostat městskou dopravou, nebo sjednaným autobusem s povolením. Nebo na kole, které jsou na ostrově nesmírně oblíbené. Nicméně spíše v chladnějších měsících. Což podle mě někteří turisté nevědí a jezdí i za plného horka, slunce a zaplněných silnicích. Kromě vyhlídky je znakem Formentoru také krásný maják. Na ostrově kromě majáků najdete takové menší pevnosti na vrcholech skal, které dříve sloužili k tomu, že pokud někdo spatřil piráty (kterých se místní oprávněně obávali, jelikož je pravidelně unášeli do otroctví), tak zapálil oheň a tento signál se dál šířil po ostrově, jako varování, podobně jako zpráva Gondoru od Rohanu v Pánovi prstenů.
Majorské perly
Jednou z místních specialit je výroba perel. Ovšem ne z plastu jako v Jablonci, ale ze skla a potažené speciálním povrhem, který se podle všeho vyrábí i z rybích šupin. Také by měli být odolnější než přírodní perly. U města Montuïri najdete jejich velkou prodejnu s muzeum. (A ano, i žena jedny náušnice pořídila.)
Porto Cristo
Přejmenoval bych ho na Porto de Rafael Nadal, protože to město jím žije (a pokud ne město, tak alespoň naše průvodkyně :D). Zjistili jsme, že poblíž postavil sportovní školu. Na pobřeží je k vidění jeho obrovský černý katamarán (je na fotce níže) a u pláže má aktuálně rozestavěný dům snů. Kromě toho tam ale sídlí paní, která má výbornou zmrzlinu domácí výroby.
Dračí jeskyně
Kousek od Porto Cristo je Dračí jeskyně. Pod ostrovem jako takovým jsou rozlehlé spletité jeskynní systémy, ne všechny přístupné veřejnosti, ale pokud byste chtěli jednu vidět, tak je to třeba ta Dračí. Jeskyně je to krásná to jo. Ale na jeden zátah tam pustí stovky lidí a ženou vás kupředu jako stádo ovcí, abyste se nikde příliš nezdržovali. Doporučuju do jeskyně vcházet mezi posledními, jinak budete v neustále tlačenici. Co za to ale stojí, je koncert, kterým prohlídka končí. Nejprve vás všechny usadí do laviček, Zhasnou, zakážou telefony a na lodích přijedou hudebníci, kteří během plavby po jeskynním jezeře prokazují úchvatnou akustiku, kterou místo má.
Znáte někoho, komu by článek mohl pomoct? Zasdílejte mu ho :)