Edinburgh je krásné historické město. Přestože byl začátek března, tak náš 4 denní výlet (vlastně 2, první a poslední den se nikdy moc nedá nepočítat) vyšel krásně slunečně, což bylo pro mě milým překvapením. Nepromokavou bundu jsem tedy použil jen při příjezdu, kdy poprchávalo, a přitom to byla naše nejvyšší obava.
Co se týče letiště Edingurgu, tak má perfektní spojení do centra tramvají (každých pár minut), za necelých 8 liber. Lístek se dá koupit hned u letiště a nikde se pak necvaká, jen ho někdy zkontrolují v tramvaji, že ho máte. Vím, že mají i mobilní aplikaci (Lothian Bus&Tram), kde se dají lístky kupovat také, ale vlastně jsem ji používal jen na vyhledání vhodného spojení a hlídání počtu zastávek, jelikož u tramvaje se lístek koupit dá v automatu a na autobus se při vstupu jen přiloží karta k bezkontraktnímu terminálu u vstupu u řidiče (tam lístek stojí vždy stejně (pokud nejedete až na letiště – cca 2.5 libry). Co se týče dopravy, tak fakt jezdí často.
Přiletěli jsme odpoledně a jelikož mě to vždy jako první táhne k moři (i když je zima), tak jsme vyrazili na pláž Portobello. (Jednoduchá cesta tramvají z letiště na Pricess Street a pak autobusem 19 nebo 26 z Princess Street na Portobello.) Kolem pláže je hezká promenáda, kde se dá procházet, dát si kafe/zmrzlinu/fish&chips. V okolí jsou hezké historické budovy.
Ubytování jsme zvolili v centru hub Edinburgh City Centre – Haymarket, od které ho dá dojít pěšky k hradu za 30 minut k hradu, 5 minut do Tesca Express, a 10 minut do Taco Bell. Je to relativně levné, mají mini pokoje, ale čisté a moderní. Snídaně v rámci bufetu je tedy pouze sladká (z čehož byla nešťastná hlavně žena), ale mě osobně to stačilo.
Následující den byl velký plán projít celé centrum, jeden kopec Canton Hill i druhý Arthur Seats. Nakonce jsme si to rozdělili na 2 dny, protože to byl velmi optimistický plán, na který naše nohy prostě nestačili :D Nakonec tedy první den jsme pěšky prošli od hradu s Hollyrood Palace (po cestě samozřejmě spousta zastávek – hlavně podzemí Mary King Close doporučuju), Canton Hill a druhý den jsme si dali „volnější“ – „pouze“ Arthur Seats, kde jsme prošli všechny kopce a potom pěšky do Dean Village.
Hrad → Canton Hill
Co bych po cestě doporučil:
- Hrad – otevírá v 9:30, vstupenky jsou levnější přes web, dá se tam v klidu strávit i 2 hodiny, záleží co vše budete zkoumat, vstup cca 25 liber. V 13:00 je tradiční výbuch z děla.
- Victoria Street – hezká nákupní ulička, prý byla inpiraci pro Příčnou ulici v Harry Potterovi.
- Greyfriars Kirkyard – hrbitov, kde se J. K. Rowlingová inpirovala jmény – našel jsem tam například hrob Toma Riddla a pojí se tímto místem příběh o psu Bobbym, který po smrti svého paníčka strážil jeho hrob 14 let a získal si tím velkou úctu místních.
- Royal Mile – dávná hlavní ulice k od hradu k Holyroodhouse, kde je pár umělců, hudebníků a spousta obchůdků. Na kafe třeba doporučuju Zebra Coffee, kde mají super cookiesky s náplní, které tam pečou.
- Real Mary King’s Close – temná historie města. Místo (ulice), kde žili chudší obyvatelé, kde se šířil moc a kdy není vidět denní svět. Mají to zajímavě řešené s průvodci v dobových kostýmech a vtipně, je to tak na hodinu a stojí to 25 liber.
- Calton Hill – kopeček s krásným výhledem na město, kromě observatoře, monumentů je zde i Ostuda Edinburghu (200 stará, nedokončená replika athénského Partheonu). Super dopoledne, nebo při západu slunce při zlaté hodince na fotky.
- Princess Street – zde je opravdu hodně lidí a málo místa kolem zastávek, částěšně se tomu dá vyhnout parkem pod hradem (Pricess Street Garden), ale pozor zavírá v 17:00 (opravdu tam potom vyhánějí lidi). Na téhle rušné ulici ale najdete hodně rychlýho občerstvení (McDonald, KFC, Taco Bell…), což je ten důvod proč jsme sem šli.
Arthur’s Seat a Dean Village
Na tohle jsme si vyčlenili druhý volný den, a udělali jsme dobře, protože výšlap to je (pro mě) fakt náročný, prolezli jsme postupně všechny kopce a ten nevyšší (samotný Arthur’s Seat mě málem dostal) – mimochodem, den předtím jsme tam viděli vrtulník, který pomáhal někomu, kdo asi uklouzl, nebo přecenil své síly (a já se bál, že ten druhý den tam poletí znovu, pro mě).
Odpoledne jsme pak odpočívali pomalou cestou (abychom se vyhli Pricess Street, tak jsme šli po mnohem klidnější, Queen Street, kdo toho tedy moc není kromě parku) do Dean Village, což je krásné místo, které mi ze všeho nejvíc připomínalo Krumlov.
