POZOR! Článek jsem napsal před více jak rokem, a tudíž už nemusí reflektovat můj nynější názor nebo může být zastaralý.
Minulý rok v říjnu jsem byl naštívit na 3 dny Londýn. S baťůžkem, pár eury v kapse a rezervací autobusu a hostelu.
Obvykle, když jedu na nějaký delší výlet, mám mnohem raději autobus než letadlo. Ne že bych se bál létání, ani to není kvůli ceně, ale přijde mi, že je s tím spojeno hodně komplikací. (Ačkoli ve výsledku je to rychlejší, to uznávám.)
(Uvádím příklady, kdy nechci jezdit vůbec autem.)
Autobus:
- Koupíte si lístek na autobus
- Jedete na nádraží
- Jedete do cílové stanice
- Jste tam!
Letadlo:
- Koupíte si letenku
- Musíte si hlídat check-in (dnes už to jde naštěstí online, ale třeba 24 hodin před odletem) a pak si zvolíte místo.
- Jedete na nádraží
- Z nádraží jedete na letiště
- Na letišti strávíte jak blbci čekáním 2 hodiny, protože jste pro jistotu přijeli dřív
- Čekáte na kontrolu pasu/občanky
- Čekáte na prohlídku vašeho batohu a věcí po kapsách
- Letíte do cílového letiště
- Jedete autobusem do města, protože letiště je často několik kilometrů daleko
- Jste tam…
Cesta autobusem do Londýna trvá něco kolem 16 hodin. Při cestách se mi často stane, že sedím sám a mám kolem sebe spousta prostoru, ale tentokrát ne. V Německu si ke mne přisedla, řekněme… trochu objemnější paní a já, přiznejme si to narovinu, nejsem také zrovna žádné tintítko, takže z toho vznikl velmi nepříjmný mnohahodinový boj o osobní prostor. Nu což, pak jsem usnul a bylo po problému.
V Londýně jsme vystoupili na autobusovém nádrazí v 11:00, kousek od Buckinghamského paláce, který je kousek od Westminsterského paláce, kde je Big Ben, což je kousek Londýnského oka, který je relativně kousek po Temži od krásného mostu Millenium, který smrtijedi v šestém filmovém díle Harryho Pottera zničili, Tower Bridge a samotného Toweru (opravdu, vše hlavní, co jsem chtěl vidět, je tu kousek od sebe).
Tohle všechno se dá stihnout v klidu za odpoledne i s cestou zpátky, což mě samotného překvapilo.
Večer jsem si šel nabít energii do Hyde Parku, který je obrovský a často v něm najdete úplně klidná místa na odpočinek.
Ubytování v hostelu bylo fajn, ale pokoj o 8 lidech zvyšuje pravděpodobnost, že se zrovna dvakrát nevyspíte, protože ve 3 hodiny ráno vás budou budit Holandští souputníci. Ale tu noc jsem byl rád za matraci a polštář.
Pokud se bojíte ubytovat někde s dalšími 7 cizími lidmi, stejně jako jsem se bál já, tak tohle byla pro mne velmi pozitivní zkušenost. Pokecat si s lidmi, které neznáte zjistit jejich příběhy, odkud až jsou je příjemné, když cestujete sami. Ale stejně jsem raději měl peněženku pod polštářem :-D
Druhý den jsem časně vstal, sbalil pár toustů s marmeládou ze snídaně na cestu a vyrazil jsem s cílem spatřit už jen dvě věci: mrakodrapy a nádraží Kings Cross.
Cesta to byla trnitá, delší než jsem očekával, zvlášť když se mi podařilo se ztratit. Šel jsem totiž nejprve na Paddington (už jen kvůli tomu méďovi) a pak přes Camden a poté jsem si řekl, že odbočím abych prošel jak vypadají místní domy. No a najednou koukám, že nevím podle mapy kde jsem (po asi hodině cesty, co jsem snil o tom jaké by to bylo tady žít). Spásu jsem našel v tabletu s GPS (díkybohu jsem ho nechal celou dobu vypnutý, protože jsem sebou neměl konektor na jejich speciální zásuvku, chytré že?). Upozorňuji, že jsem vše v Londýně prošel pešky bez autobusu, taxi a metra, takže jsem toho nachodil hodně a to hlavně díky tomu, že jsem šel špatným směrem, ale aspoň jsem narazil na Tesco a mohl si koupit něco na svačinu :)
V Kings Cross mají opravdu nástupiště 9 a 3/4, a také jakési čarodějnické vystoupení kolem něj.
Vyrazil jsem dál. Mrakodrapy jsem do té doby viděl jen z dálky v Paříži, ale je neuvěřitelné stát přímo vedle těch budov. Jsou obrovské! Splněný sen. Zvláště dva co je nazývají Okurka a Střep jsou natolik atypické, že jsem je musel vidět zblízka.
Tím byla moje mise splněna a s klidným srdcem jsem mohl další den ráno odjet domů. Tedy až na jednu věc. Nemohl jsem tradičně vynechat místní Starbucks, protože v tomhle období (byl podzim) mají zrovna dýnové laté…
Znáte někoho, komu by článek mohl pomoct? Zasdílejte mu ho :)